S příchodem malého skřítka do života se člověk nemusí vzdát všech svých koníčků. Některé jdou s dětmi skloubit samozřejmě hůř, jiné lépe, ale zrovna turistika je něco, do čeho je možné děti na plno zapojit už od narození. Chce to jen větší trpělivost, pomalejší tempo a připravit se na to, že to bude fyzicky, ale často i psychicky, náročnější než když člověk vyrážel do hor jen sám za sebe. Ne každému to za to stojí, ale pro nás jsou ty rodinné výlety do přírody velmi často intenzivnějším zážitkem, než když jsme po horách chodili sami.
Pokud se vy i miminko cítíte dobře, není důvod proč na nějaký výlet do přírody nevyrazit už v prvních týdnech vašeho společného života. My první procházky absolvovali už během šestinedělí. Ve dvou měsících jsme pak dceři založili Vrcholovku a prochodili kus Beskyd. Lysá hora se tak stala jejím prvním zdolaným vrcholem. O pár dní později už usínala ve stanu zavrtaná až po krk ve svém spacáku s výhledem na Malou Fatru.
Když se na to teď dívám zpětně s odstupem času, musím říci, že tohle období bylo na toulání se po horách nejideálnější a nejjednodušší. Dítě v tomto věku ještě přes den hodně spí a pokud má u sebe maminku, je mu teplo a má dostatek mléka, je mu úplně jedno, kde se právě nachází.
První výraznější změna přišla kolem půl roku, kdy dcera začala lézt, objevovat svět a přes den méně spát. Přibylo přestávek, ubyla denní dávka kilometrů a taky jsme museli začít balit více a více svačinek. A pak přišly první krůčky a my brzy pochopili, že odteď ten, kdo tady bude diktovat, bude dítko. Přestali jsme plánovat, naopak vždy připravujeme několik možných variant výletu, únikové cesty a jsme vděční za každý kilometr, který společnými silami zvládneme. Teď už to bude na pár let spíše o tom společně stráveném času v přírodě než o zdolaných vrcholech či dosažení vytyčených cílů.
Na hory se tak poslední dobou díváme spíše zespodu, ale zase poznáváme místa, kterých jsme si jindy ani nevšimli. Když se vám ten rádius možných cílů zmenší, všímáte si detailů. A hlavně, ono to strašně rychle uteče, děti brzy vyrostou a pak budete vrcholy zdolávat třeba společně.
Než se do turistiky s malými dětmi pustíte, je třeba mít na paměti pár věcí.
I samotná cesta může být cíl
Zapomeňte na kilometry, výškové metry a lámání rekordů. Zásadní je společný čas, který spolu jako rodina venku strávíte. Toulat se přírodou s dětmi je neopakovatelný zážitek. Základem je nemít žádné velké plány a očekávání a nebýt zklamaný, když je na místě nakonec vše úplně jinak a plánovanému cíli se ani zdaleka nepřiblížíte. Zvolte přiměřenou délku trasy a připravte si únikové cesty a plány B. Užívejte si toho, že jste venku, všímejte si maličkostí. Vždyť i ta nejmenší cesta může být nakonec velkým dobrodružstvím.
A pokud vám přeci jen už chybí ten pohled z nějakého pěkného vrcholu, jsou tady třeba lanovky. My se na ně vždycky dívali s despektem, ale s příchodem dítěte jsem pro využít ji kdykoliv, kdy je to jen možné. Nestrávíte drahocenný čas nezáživným stoupáním a i vy samy si užijete výhledů z hřebenu nebo se přiblížíte vrcholu, který tentokrát nemusí být až tak nedosažitelný cíl.
Základem je spokojené dítě
Chvilku mi trvalo než jsem dospěla do fáze, kdy už to beru tak, že na hory neberu své dítě, ale jedeme na ně spolu. Je to o vnitřním nastavení. Když se na dítě budete dívat jako na nutné závaží, neužijete si výlet vy, ani vaše děti.
Přelézání klád, šplhání na posed nebo brodění potoka. Dejte dětem volnost a nechte je, aby samy otestovaly své schopnosti. Vlastní zkušenost je k nezaplacení. Dělejte spoustu přestávek. Nechejte je objevovat a dejte jim prostor pro svobodnou hru.
Přiberte dětské či zvířecí parťáky. Ve skupině baví všechno děti mnohem víc. Že žádné nemáte? Mrkněte k nám do skupiny Klubu minituristů. Zkuste trasu naplánovat přes místa, která mohou být pro děti zajímavá. Co taková zvířátka, potůček či skála nebo dokonce prolézačky.
Připravte si nějaké aktivity, které můžete v krizový moment využít. Ano, i pro ty nejmenší. Od narození vyprávíme a zpíváme. Od prvních krůčků závodíme, hledáme značky či honíme své stíny. Určitě znáte geocaching. Dceru tyhle kouzelné krabičky baví už dlouho. A co teprve malované kamínky.
V čem nosit
Sami určitě víte, jaký prostředek Vašemu dítku vyhovuje. Nenuťte ho trávit čas, v něčem, v čem mu není dobře. Tomu pak přizpůsobte trasu i její délku. Z čeho můžeme vybírat?
Šátek
S šátkem jsme začínali naše první výlety. Pro nejmenší miminka asi ideální, ale nám se každou chvíli úvaz povolovat. Někdo zkušenější by si možná poradil lépe.
Nosítko
Po pár týdnech jsme přešli na šátkové nosítko. Určitě si vyzkoušejte více značek a najděte model, který vám bude vyhovovat. Při nošení v předu nebyl problém hodit na záda batoh a vyrazit na výlet. V terénu jsme si však neviděli moc dobře pod nohy. S přibývající váhou a klesající spokojeností dítěte v této pozici jsme začali dávat dítě na záda. Malý baťůžek dopředu, taška přes rameno a nebo velká ledvinka (využít tímto způsobem lze i některá víka větších batohů, např. některé modely Osprey či Pinguin). Výhodou je jeho sbalitelnost, kdy není problém nosítko smotat a hodit do batohu ve chvíli, kdy ho zrovna nepotřebujete, takže i dnes, kdy už dcera chodí ho bereme s sebou pro případ, že by si chtěla odpočinout nebo prospat.
Krosna
Ke krosně jsme přešli v době, kdy měla dcera jeden rok. Dítě by mělo být již dostatečně zpevněné, umět sedět a tento prostředek není asi úplně ideální na to, aby v něm dítě spalo. My jsme vybrali model s velkým úložným prostorem, podpěrou nožiček, stříškou proti slunci a zabudovanou pláštěnkou. Opět doporučuji před koupí pár modelů vyzkoušet. Nevýhodou je určitě jeho váha a to, že vám malinko mění těžiště, což nemusí každému v terénu vyhovovat. Pokud krosnu na výlet bereme, snažíme se spaní dítěte vyřešit přesunem na deku nebo hamaku.
Kočárek
Kočárek u nás nikdy neměl moc velký úspěch. Pokud zvolíte tento prostředek, budete omezeni výběrem trasy tak, abyste s kočárkem zvládli projet. Spoustu informací o vhodnosti trasy dnes najdete na internetu, hodně se toho dá vyčíst i z mapy.
Kromě městských kočárků odkázaných hlavně na asfaltové stezky dnes pořídíte také terénní modely, které zvládnou i náročnější terén, nebo cyklovozíky, které můžete tímto způsobem také využít.
Na prvním místě bezpečnost…
Základem je předem plánovat, předvídat a být připraven na nejrůznější situace. Nevyrážejte s dětmi tam, kde se necítíte jistě ani vy sami. Nastudujte si důkladně trasu a terén. Připravte si únikové trasy. Plánujte realisticky s ohledem na vaší kondici, vybavení a čas. Sledujte předpověď počasí. My využíváme hlavně meteoblue, ale nikdy není na škodu porovnat více zdrojů. Základy první pomoci a orientaci v terénu a mapě byste měli mít v malíčku. Nezapomeňte na lékárničku a aplikaci Záchranka. Pokud už jsou děti větší, naučte je jak zavolat o pomoc v případě, že by se vám něco stalo. Jestli se chystáte do vyšších hor, zkonzultujte zdravotní stav vašeho dítka s pediatrem (například pro děti do dvou let je doporučována maximální výška 2500 metrů n.m.)
…a správné vybavení
S příchodem dítěte většinou jako první pořídíte větší batoh. A s příchodem dalších, pak větší a větší. Zásadní je vždy zabezpečit tepelný komfort dítěte a mít dostatek vody a jídla.
Co se nám osvědčilo mít?
- pokud kojíte tak kojící merino tričko. Já jsem spokojená s tím od Adelay
- náhradní oblečení pro děti
- v létě pokrývka hlavy, sluneční brýle, opalovací krém, přírodní repelent
- v zimě krém na tváře (nám se osvědčilo obyčejné bambucké máslo), termoska na čaj, případně na jídlo, do nosítka či krosny pak teplé návleky na nožičky
- látková plena (na utření, jako bryndák, pod hlavu)
- jednorázové ubrousky (využíváme výjimečně, ekologická značka Helmi Baby, ale někdy jsou opravdu vhod)
- obrázková náplast zachrání jakoukoliv krizovou situaci
Základem každé naší ač sebemenší výpravy se stala velká svačina. Od prvních náznaků mlaskání až po dnešní Ňam, ňam. Děti si prostě o tohle říct umí. Svačíme každou chvíli. Holt ono na horách vyhládne. Co si na výlety bereme? Sušené ovoce, kapsičky, které si sami plníme domácí přesnídávkou, zeleninové placičky, muffiny, ovoce a nakrájenou zeleninu.
Chystáte se na více dní?
Ani s malými dětmi se nemusíte bát několikadenních přechodů. Když byli Báře dva měsíce, vyrazili jsme poprvé do hor na jednu noc pod stan. V roce už s námi v krosně prošla Lužické hory, v kočárku kus Krušných hor a pravidelně trávila noci pod širákem. Trasu vždy plánujeme tak, aby bylo kde doplnit jídlo a zejména pak vodu.
Nakoupili jsme lehčí vybavení a naučili se balit jen to nejnutnější. Brzy jsme zjistili, že se množství vybavení neliší v případě, kdy vyrážíme na víkend nebo dva týdny, bereme jen více jídla. Důležité věci máme vždy po ruce v ledvince.
Dceři jsme pořídili skladný spacák a karimatku, bereme jen jedno náhradní oblečení (základem je merino, teplé ponožky, nepromokavá a zateplovací vrstva, pokrývka hlavy), univerzální rychleschnoucí ručník a základní lékárničku. Abychom nemuseli tahat hromady plenek, pustili jsme se do bezplenkové metody. V přírodě se děti samy zabaví, ale na nezáživné přesuny není špatné přibalit i nějakou hračku. U nás to je pár kousků malých plastových zvířátek a malá knížka z edice MikroLiška.
Co na takovým výpravách jíme? Přizpůsobili jsme jídelníček dítěti. Na snídani nejrůznější kaše se sušeným ovocem, na oběd a večeři pak kouzlíme v nejrůznějších obměnách z červené čočky, kuskusu, sušené zeleniny a zeleninových těstovin. Pro chvíle nouze lze využít i kupovaných příkrmů v kapsičkách.
Kdo se bojí nesmí do lesa
Zapomeňte na všechny výmluvy a obavy co kdyby a začněte po malých krůčcích. Od krátkých procházek přes jednodenní výlety až k několikadenním přechodům. Pokud patříte mezi rodiče, kteří na hory nikdy moc nejezdili, a máte nyní pocit, že dítě o něco přichází, nespěchejte a nevrhejte se po hlavě do velkých akcí. Může to být nebezpečné. Navíc pokud si sami nejste jistí, dítě to vycítí. Přiberte třeba zkušenější parťáky a nechte si poradit. Nejtěžší je vyjít ze dveří, ale když překročíte práh, dobrodružství může začít. Předávejte dětem lásku k horám a přírodě, naučte je pohybovat se v terénu a postarat se sama o sebe. Chce to odvahu, ale ono to vždycky nějak dopadne.
