Pěší turistika na vrchol Praděd (1491 m)

Snídani v penzionu máme až od osmi hodin a předpověď počasí je navíc příznivá jen v brzkých ranních hodinách. Rozhodujeme se tedy Praděd „dát“ ještě před snídaní, abychom si užili vycházejícího slunce nad Jeseníky. Z Karlovy Studánky na Ovčárnu funguje kyvadlová doprava, v celou se jezdí nahoru a v půl dolů (cesta stojí 350,- Kč). Ve 4:45 hod. u spodní závory ani noha, a tak nečekáme na celou a v pět už parkujeme na Ovčárně a vyrážíme k cíli. Slunce nikde, všude jen hustá mlha a vlhko. Na Praděd tedy téměř vybíháme, abychom se zpátky na Ovčárnu dostali do půl sedmé (kvůli té kyvadlové dopravě). Dosahujeme tak nového rekordu ve výstupu na Praděd. Že jsme na vrcholu, poznáváme až když vrazíme do sochy praděda, vysílač vůbec nevidíme. Stejně tak bychom mohli v mlze stát v Ústí na Míráku. A to jsme měli v plánu pokusit se vylézt až na špičku vysílače, abychom byli ještě o 34,5 metrů výš než na vrcholu Sněžky. Během pár minut pořizujeme několik fotek a upalujeme dolů. U závor stále nikdo, tak frčíme dolů. Ještě, že už jsme na Pradědu byli před pár lety, kdy jsme si užili sluníčka a výhledů a viděli, jak to tam vůbec vypadá.