Dnešní den začínáme dvanáctikilometrovým výšlapem na nejvyšší vrchol Středočeského kraje. Ten byl až do roku 2015 veřejnosti nepřístupný, protože zde byl vojenský újezd. Na východním úbočí byla dopadová plocha vojenské střelnice. Cestou ještě dnes narážíme na několik tabulí varujících před nevybuchlou municí. Celý výlet zvládáme naštěstí bez utržených nohou nebo rukou. Vrchol není nijak výrazný, je součástí rozsáhlé náhorní plošiny. Dá se ale snadno najít podle turistického rozcestníku a hromady kamení s dřevěnou cedulkou. Výhledy přímo z vrcholu nejsou, ale několik se jich nabízí cestou. Tu si moc užíváme, je zajímavě členitá, celá vede voňavými jehličnatými lesy, které jsou po nočním lijáku nasáklé vodou a slibují bohatou úrodu hub.