Pěší turistika na vrchol Magura (1109 m)

Dnes 13.2. jsme se opět po menší pauzičce, rozhodli zdolat další vrcholy Beskyd. Základní sestava Linda, Marek, Tinka a Pařez byla tentokrát po „krigl“ akci ve Switu obohacena o nepostradatelné dva nové členy - řidiče Láďu a Klárku. Nasedli jsme do dodávky, nasadili si Scooter brýle, posilnili se energeťákem (někteří i 2 Brufeny) a nesmělo chybět ani cigárko. Asi minutku jsme poslouchali rádio Zet, další dvě minuty písničku na Youtube a pak asi 30 sekund něco ze Spotify, dokud to Pařez nepřepl na 3 minutky na olympiádu. Tento koloběh se několikrát opakoval, a tak jsme u Pařeza nově objevili jeho závislost na cikání. Když jsme se blížili naší finální destinaci, zarazilo nás hezké počasí, se kterým jsme ve Sczyrku opravdu nepočítali. Nepočítali jsme také s kolonou, která se nehla, a tak Pařez zajistil náhradní plán se zaparkováním necelé 3 km před Szcyrkem. Bylo to taktické řešení, které se oplatilo hned po tom, co si Pařez ulovil Benetton béžový nákrčník, který dá mamce na narozeniny. Po zaparkování jsme čekali ještě tak 15 minut, než se Láďa oblékl a než si nabalil drona, mini lyže a další asi všechny věci, které v dodávce byly. Poté jsme se vydali na turistickou nestezku, která vedla skrze neprošlápnutou sněhem zavátou cestu, kterou rýsovaly zaječí hovínka. Skupinu vedla klasicky Tinka s Markem, Láďou a Klárkou a Linda s Pařezem skupině kryli záda. Terén se začal zhoršovat ve chvíli, kdy jsme se začali propadávat do sněhu až po kolena a kde si Pařez odjebal nohy. Elfové byli v pohodě a koncovka týmu zkoušela novou taktiku výšlapu na vertikál - a to po čtyřech. Poté jsme se díkybohu na chvíli ocitli na rovince, kde se Pařez Lindy otázal „Tady se ti jde lépe, ne?“ a vzápětí na to se Lindě k sobě zahákly tkaničky a spadla jako pytel brambor. Po chvíli si Pařez šáhl na pokraj svých sil, kdy si musel na chvíli sednout, protože mu odešly nohy. Nevzdal to, a tak jsme v naší cestě pokračovali dále. Chudáci rychlejší a silnější kousky museli neustále čekat na ty pomalejší, a tak se během čekání dali aspoň do řeči se skupinou polských kobietek, která byla jasně posilněná alkoholem a která podala překvapující info, že na Klimczoku je uragán, tak jsme se měli zase na co těšit. Od Magury nás dělilo už jen 800 m, nevzdali jsme se. Na Magoře nás Marek asi šestkrát nevyfotil a pokračovali jsme jako správní magoři za teplem do chaty Klimczok, kde jsme se všichni příjemně občerstvili, dokonce i Pařez se po roce dočkal na bramborové placky s jakoby gulášem. Vzhledem k časové náročnosti naší trasy jsme usoudili, že vrchol Klimczok si dáme někdy jindy a při západu slunce a větru, který nám málem odfoukl nos, jsme zahájili sestup dolů do Sczyrku. Tento moment se nám mnohým vryje do paměti, protože vidět krásně zabarvenou oblohu z vrcholu hory je k nezaplacení, a tak jsme si nadělili krásný předvalentýnský zážitek. Pařezovi dolů nohy fungovaly, ale zafungoval i trávicí systém, a tak se musel vykadit. Po cestě jsme obdivovali krásné dřevěné chaty a sruby a krásný kostel s krásným svítícím křížkem. Terén nás vedl po dlažbě, která byla určená pro kočárky, což nenechalo Láďu klidným a vymyslel patent na kočárek poháněný dálkovým ovládáním. Když jsme se dostali do údolí, chtěli jsme se odměnit nějakým nápojem a pro tyto účely jsme vybrali podnik Aspen, kde hráli Polské hity a bylo to příjemné zázemí pro naše občerstvení. Poté nás čekala finální 3 km rovinka na parkoviště po zledovatělé cestě, na které si někteří zahráli na bowlingovou kouli. V autě už nám bylo dobře a fičeli jsme domů, abychom stihli Devadesátky.