Elferspitze
#1
2505 m n.m.
Via ferrata na vrchol Elferspitze (2505 m)
4.7.2021 - Elferspitze 2505 mnm
Druhý den ve Štubaiském údolí a výstup na druhý vrchol ze Stubai seven summits. Tentokráte nejnižší vrchol Elferspitze. Ráno vstávám na focení na východ slunce, nicméně všude okolo je brutální mlha. Fotím tedy alespoň okolojdoucí ovce. Po snídani se vydáváme na cestu a sestupujeme zpět do údolí odkud jsme předchozí dan začali. Počasí se vyjasňuje jde se poměrně slušně. Dole v údolíčku se jen zhoupneme a už zase nahoru na protější vrcholy. Dnešní plán je skalní vrchol, na který vede via ferrata. Počasí se neustále mění a mraky střídají modrou oblohu. Pod nástupem pod ferratou vidíme, že z jedné strany je brutální mlha a z druhé odkud přicházíme je poměrně hezky. Právě ta vrcholová skála oba světy dělí od sebe. Rozhodujeme se pro obejití většiny ferratové trasy a docházíme skalním městem až pod samotný vrchol. Tam už nás čeká posledních cca 100 výškových metrů. Navlíkáme se tedy do výbavy a nastupujeme na skálu. Hned na začátek je poměrně úzký komín, kde se člověk musí protáhnout. Snažím se jím protáhnout a najednou nemohu dál. Prostě se nemůžu protáhnout skrz s batohem a stativem. Trčíme tam dobrých pět minut, než se mi podaří najít ten správný úhel vytočení těla. Hned po mně má problém Léňa, jelikož je malinká a nedosáhne pořádně na skoby. Nakonec je krize zažehnána u obou a poté už poměrně ladným krokem, až na vrchol.
Na vrcholku děláme foto a hledáme razítkovací nástroj, ale kde nic tu nic. Nicméně s přicházejícími mraky rychle zase sestupujeme dolů. Po cestě mně napadá spásný nápad, že by ten razítkovač mohl být na vedlejším o něco menším vrcholku. Rychle se tam utíkám podívat a taky, že jo. Štemplujeme, obědváme a hurá rychle dolů na chatu Elferhütte. Kam opět přicházíme s deštěm.
Druhý den ve Štubaiském údolí a výstup na druhý vrchol ze Stubai seven summits. Tentokráte nejnižší vrchol Elferspitze. Ráno vstávám na focení na východ slunce, nicméně všude okolo je brutální mlha. Fotím tedy alespoň okolojdoucí ovce. Po snídani se vydáváme na cestu a sestupujeme zpět do údolí odkud jsme předchozí dan začali. Počasí se vyjasňuje jde se poměrně slušně. Dole v údolíčku se jen zhoupneme a už zase nahoru na protější vrcholy. Dnešní plán je skalní vrchol, na který vede via ferrata. Počasí se neustále mění a mraky střídají modrou oblohu. Pod nástupem pod ferratou vidíme, že z jedné strany je brutální mlha a z druhé odkud přicházíme je poměrně hezky. Právě ta vrcholová skála oba světy dělí od sebe. Rozhodujeme se pro obejití většiny ferratové trasy a docházíme skalním městem až pod samotný vrchol. Tam už nás čeká posledních cca 100 výškových metrů. Navlíkáme se tedy do výbavy a nastupujeme na skálu. Hned na začátek je poměrně úzký komín, kde se člověk musí protáhnout. Snažím se jím protáhnout a najednou nemohu dál. Prostě se nemůžu protáhnout skrz s batohem a stativem. Trčíme tam dobrých pět minut, než se mi podaří najít ten správný úhel vytočení těla. Hned po mně má problém Léňa, jelikož je malinká a nedosáhne pořádně na skoby. Nakonec je krize zažehnána u obou a poté už poměrně ladným krokem, až na vrchol.
Na vrcholku děláme foto a hledáme razítkovací nástroj, ale kde nic tu nic. Nicméně s přicházejícími mraky rychle zase sestupujeme dolů. Po cestě mně napadá spásný nápad, že by ten razítkovač mohl být na vedlejším o něco menším vrcholku. Rychle se tam utíkám podívat a taky, že jo. Štemplujeme, obědváme a hurá rychle dolů na chatu Elferhütte. Kam opět přicházíme s deštěm.
