Z vesničky Podaca jsme se vydali ve 4:15 ráno. Do vesničky Stará Podaca to šlo bez problémů i bez osvětlení, protože tam vede široká asfaltová cesta. Pak jsme šli s čelovkami upraveným kamenitým chodníkem. Bylo to náročné, kvůli převýšení, ale chodník je pěkně upraven. Před sedlem nás došel Honza Dred, kterého tímto zdravíme. Chvíli jsme šli s ním, ale pak už jsme nestíhali. Část cesty od sedla na vrchol se nedá nazvat stezkou. V zásadě je to rozeklaný vápencový masiv s ostrými kameny, pichlavými keři a pavouky. Byla to šplhačka. Snad více mě bolí ruce než nohy. U nás nic tak obtížného nenajdete. V Tatrách se tomu trochu blíží obtížností Sivý vrch, ale toto byl masakr. Výhledy na moře a hory, za to ale stály.