Zajímavostí je velice tajemná propast pod Bílým kamenem - dávná zatopená šachtice zaniklého důlního díla. Místo má takovou atmosféru, že když jdu kolem, tak nikdy neodolám a musím se znovu a znovu podívat. Sestoupit lze i od vrcholu Bílého kamene po úzké pěšince. Ta vede v některých místech těsně nad úchvatnou, mnoho desítek metrů vysokou skalní stěnou. "Pocit rizika" se v některých okamžicích může přibližovat i strachu. Od té doby "objevu", tedy dolů chodím již jen po bezpečných lesních cestičkách. Některým lidem připomíná menší vydání Hranické propasti nebo i té z Moravského krasu. Ať tak či onak, místo je tak úchvatné, možná ještě více než předešlé dvě výrazně známější a přitom se o "klasickou" propast nejedná. Pokud bych nyní dostal nabídku podívat se na Macochu, Hranickou jeskyni nebo dávné důlní dílo pod Bílým kamenem, tak si vyberu toto! K jeho tajemnosti ještě více přispívá temné jezírko za kvarcitovými balvany (kameny podobné křemeni, ale krystaly jsou oproti němu velice malé a "z dálky" vypadá povrch kamene celistvěji. Jejich vlastností je, že jsou velice kluzké a samy nakonec "zvědavci" určí "pravidla". Z dálky vypadají menší než ve skutečnosti jsou a představa, že by dotyčný již nemusel být schopen se dostat vlastní silou zpět člověka v relativně bezpečné vzdálenosti zastaví. O to víc v dotyčném vzbudí zvědavost, jak je asi temné jezírko hluboké.