Díky nejmenované české železniční společnosti jsem vyrazil se tří a půl hodinovým zpožděním. Tedy Žiarskou dolinou jsem procházel kolem půl desáte, tedy velice pozdě. Ač jsem se snaži cestu k chatě "řezat" co to jde, tak se mi moc čas stáhnout nepodařilo. O to více jsem rád, že jsem viděl, to co jsem viděl a místo Ostrého Roháče se mi podařil, alespoň Roháč vyšší a to tedy "Plačlivé". I tak mě už v sedle odrazovaly temné dešťové mraky a hromy z dálky. Určitě jsem nechtěl aby se opakoval nedávný případ z Kriváně. Tedy i na Plačlivé jsem se snažil vyjít co nejdřív a pak se rychle otočit zpět do údolí. Při stoupání na Plačlivé se velmi rychle Ostrý Roháč zahalil do mlhy a po chvíli i my na Plačlivém. Hromy už slyšet nebylo a tak jsem byl klidnější. Trochu pofukovalo a výrazně se ochladilo, ale nebylo to asi tak zlé, abych se musel zastavit a natahoval na sebe bundu... Z Plačlivého kolem dokola nebylo příliš moc vidět, Ostrý Roháč vůbec ne, do údolí občas něco málo. Při sestupu se počasí zlepšovalo a v sedle už zase svítilo slunce a tak jsem se po žluté vydal směrem na Baranec, ale kvůli času to na Smreku otočil zpět do sedla a snažil se běžet až k chatě a dále po asfaltce. Tam už jsem měl fakt dost a tak jsem již jen šel. Autobus jsem naštěstí se čtvrthodinovou rezervou stihl.