Castelluccio di Pisciotta (701 m n.m., Jižní Apeniny)

O vrcholu Castelluccio di Pisciotta

Itálie

Celkem 1x zapsáno na Vrcholovce. Vrchol Castelluccio di Pisciotta zde přidal Milan "Hojší" Průžek.

Délka: 13 km
Výškopis : 175-701 m.s.l.m.
Výškový rozdíl: 500 m
Obtížnost: střední
Doba trvání: 4 hodiny 30 minut

Okružní stezka vede do křovin kopců poblíž Pisciotty a odhaluje povahu, někdy drsnou, území. Malým mulovým cestám, strmým stoupáním a sjezdům na vyčnívajících skalách dominuje vegetace, která jako by byla oživena touhou získat zpět každý prostor. Sledujeme zážitek z trekkingu, který vypráví Francesco D'Amato, radní pro kulturu.

Trasa má svůj výchozí a cílový bod na náměstí "R. Pinto" středověké vesnice Pisciotta. Jdeme směrem na Palinuro a po pouhých 200 metrech začínáme stoupání, které vede do "Riùly".

Výchozí scénář je typický pro tuto oblast: "olivovníky, olivovníky, vždy olivovníky, olivovníky jako ovce v houfech," řekl Ungaretti ve své "Cestě na jih". Ve skutečnosti, typické staleté olivové háje odrůdy, ve skutečnosti "pisciottana", jsou přerušeny pouze barevné zahrady roztroušené po celé vesnici, posazené na kopci s výhledem na moře (175 n.m.).

Již po 1 km potkáváme první nádhernou atrakci: starobylý vodní mlýn, který je nyní v nepoužívání. Dostanete se do komplexu, opravdu pozoruhodné velikosti, brodění potoka "květiny" pomocí nádherného kamenného mostu "hrbáč", autentické architektonické mistrovské dílo.

Pokračujeme po cestě, opouštíme "mill alla riùla" vlevo a stoupáme po zpočátku skalnatém stoupání, které se vyznačuje extatickou vůní nízkých středomořských křovin, bohatých na myrtu, tmel, cistus, svatojánský strom, vavřín, koště Ö

Cestujeme další kilometr a už se scenérie radikálně mění: příjemné pozadí dané hukotem potoka "Květiny" nás opouští, když projíždíme na protějším břehu kopce. Zde, na straně méně vystavené slunečnímu záření, vegetace houstne a tak se topoly, duby cesmínové, olše a dále kaštany uzavírají v oblouku nad našimi hlavami, takže pozvolný výstup je příjemný a opravdu ne únavný.

Cesta je vždy doprovázena ptáky různých druhů, zejména jsou zde četní jestřábi, kosi, vrány; Ale určitě nás upoutají jarní barvy, nesmírně rozmanité a podmanivé: od žluté košťat po bílou z kvetoucích cyst, od třpytivé zeleně vysokých topolů až po tmavou a hustou zeleň prérií lentisk. Velmi krásné.

Po první hodině chůze se dostáváme do výšky asi 450 metrů nad mořem lokality "Rungi", kde se scéna opět mění, a to již potřetí. Najednou cesta ve stínu kaštanů vede k široké a rovné silnici, poseté venkovskými domy a obrovskými vinicemi.

Začínáme mít také širší pohledy, které se promítají do velmi sugestivních panoramat.

Čtvrt hodiny na rovině, jen aby si na chvíli odpočinuli a užili si cestu shora, a ocitneme se v "Piano del campo", kde šipka označuje začátek stoupání, které povede na kopec "Castelluccio".

Pokračujeme bez zvláštního úsilí vzhledem k mírnosti svahu (nakonec vystoupáme z nadmořské výšky 175 n.m. do výšky 701 n.m. za 2,5 hodiny a cca 7 km).

Po cestě začíná prostor vytvářet naprosto dominantní botanický druh: jahodový strom. Tato rostlina, v zimě bohatá na lahodné ovoce, vynikající pro džemy, je ve společné představivosti spojena s malým keřem typickým pro Středomoří. Zde najdeme stromy vysoké až dvanáct metrů, které tvoří pásy skutečných lesů!

V podrostu pak vzhledem k období začínáme vidět jahodové louky a tak jsou cestovní časy delší, bez lítosti ze strany kohokoliv Ö

Ve skutečnosti je těžké si představit roční období, kdy příroda, která je v těchto oblastech nejvyšším projevem pohodlí a bohatství, nedává uctivým a pozorným návštěvníkům lahodné ovoce: ostružiny, jahody, kaštany, vlašské ořechy, třešně, meruňky, fíky atd.

Uplynula další bohatá hodina a my se dostáváme na úpatí dlouho očekávaného kopce nebo vybavené oblasti "Castelluccio".

Zde se zastavíme na oběd, ale snadno najdeme podněty pokračovat dále několik set metrů, dokud nedosáhneme vrcholu.

Je to apoteóza všech názorů, které jsme občas zahlédli. Z Castelluccia je vidět prakticky celé Cilento: uvnitř je výhled z Monte Stelly (1131 m) na Monte Bulgheria (1226 m.), přes Monte Gelbison (1701 m) a Monte Cervati (1998 m.); na moři se výhled může pohybovat od Capo Palinuro až po Punta Licosa. Vesnice vnitřního Cilenta jsou u našich nohou, stejně jako široká údolí řek Lambro a Mingardo.

Stručně řečeno, trvá dobrých deset minut, než se soustředíte na všechny prvky krajiny, která se nám otevřela před očima!

Sotva si všimneme ruin vojenské základny (III∞ století před naším letopočtem) starověkého a velmi důležitého řeckého města Elea (domovina Parmenida a Zena, kolébka západní filozofie).

Nyní jsme připraveni na bohatou přestávku na oběd.

Po čase potřebném k odstranění únavy typickými výrobky Cilento odjíždíme směrem na sever. Zdá se, že cesta, která bude charakterizovat třetí hodinu chůze, doprovází trávení a obnovuje rytmus chůze.

Za hodinu sestoupíme z 701 n. m. na 633 n. m., prakticky náhorní plošina. Koneckonců, topografický název "le serre" nám říká, že jdeme po hřebeni panoramatického a svěžího kopce.

Nyní jsme obklopeni pouze vysokými kaštanovými háji. Cesta je nejprve široká a slunná, pak ustupuje užší cestě a dokonce ponořená do husté vegetace. Tato starobylá ovčí stezka lupičů a rolníků je nejpůsobivější a nejpříjemnější částí celého trasy.

Ani bychom si neuvědomili, že jsme dorazili na začátek sestupu, kdyby se po naší levici náhle neotevřel záblesk světla.

Dosáhli jsme panoramatického bodu "Kaštanová voda".

V nejhlubším jahodovém lese, který asi 600 metrů nad mořem nahradil kaštanové háje, se v prázdnotě hřebene, který strmě klesá do údolí, rozprostírá téměř zavěšená velká skála podobná trampolíně. Dole je scenérie nad vesnicí Pisciotta promítaná na obrovskou rozlohu moře pod ní prostě úchvatná.

Je těžké začít znovu a rychlý postup závěrečného sestupu tento úkol jen trochu usnadňuje. Pomalu se vracíme do antropizovaného prostředí (< 450 n.m.) a noříme se zpět do staletých olivových hájů a sadů, které neunikají naší touze znovu ochutnat typické produkty!

Když udeří čtvrtá hodina chůze, přijíždíme k panoramatickému bodu S. Bernardino, klíčové křižovatce mezi vesnicemi Pisciotta a Rodio a místu, které již navštěvovali řečtí mniši baziliánského uctívání, kteří postavili malý klášter (VIII∞ století našeho letopočtu).

Odtud dlážděná cesta, bohužel většinou roztrhaná, prudce klesá...

Chata/ubytování

Na vrcholu se nenachází chata.

S kočárkem

Vrchol není přístupný pro kočárky.

Výhledy

Lanovka

Na vrchol nevede lanovka.

Vybavení

K výstupu není potřeba žádné speciální vybavení.

Přístupnost

Vrchol je volně přístupný.