Vanil Noir (2388 m n.m., Freiburské Alpy)

O vrcholu Vanil Noir

Švýcarsko

Vrchol Vanil Noir zde přidal Martin Matějka a informace doplnil Milan "Hojší" Průžek.

Velmi strmý vrchol, přístupný po prudkých značených pěšinách, nejobtížnější úsek zajištěn řetězy.

Převýšení: 1050 m
Doba výstupu: 3 hodiny
Riziko: cesta v příkré vápencové stráni za vlhka hodně klouže

Výstup:
Dálnici mezi Bernem a Vevey opustíme na sjezdu Bulle a jedeme přes jednu z nejmalebnějších švýcarských vesnic, Gruyere, směrem na jih do sousední vesnice Grandvillard. Kličkujeme chaoticky v Grandvillard a snažíme se probojovat směrem vzhůru do hor. Pokud najdeme šipku na "Chute d'eau et cave", zastavíme se podívat na celkem slušný vodopád. Pak pokračujeme v bloudění, dokud nenajdeme šipku na Bounavaux. Jedeme směrem na Bounavaux, na konci cesty parkujeme na parkovišti. Pěšky jdeme na chatu Bounavaux. Nad námi se tyčí Vanille Noir. Ještě chvíli jdeme vzhůru po cestičce a pak se chodník rozděluje. Snazší cesta na vrchol je údajně ta, co vede vpravo. Stoupáme ještě asi hodinu po turistickém chodníku až do sedýlka výšky cca 2250 m. Vrchol je nedaleko, musí se k němu ovšem po už "neturistickém", užším chodníku, v nejstrmějších místech vybaveném řetězy. Příjemné je, že se dá sejít druhou stranou a udělat si pěkné kolečko (viz plánek).

Já jsem na Vanil vyšel jednoho podmračeného dne v létě 2005. Vytáhl jsem brblající rodinu až asi do 2000 m, načež mi dále odmítli šlapat se slovy, že tohle je z prdele dovolená. Je fakt, že na to, aby člověk v mlze a drobném dešti šlapal tři hodiny nahóru kvůli tomu, aby pak šlapal zase dólu, musí být pořádně motivován. To já naštěstí pořád jsem a tak jsem si mohl pořídit další do mé sbírky snímků "Vrcholy v mlze a dešti". Předpokládám, že je odtamtud krásný rozhled, já jsem měl pouze možnost s v blížícím se hřmění ohmatat vrcholový kovový kříž, vztyčený na vzpomínku kohosi, koho tam zabil blesk. Jako ostatní hory v okolí, nazývaném "Prealps, Předalpí", je Vanil Noir převážně vápencová, tudíž značně klouzavá – Svatý Petr měl tolik slušnosti, že otevřel stavidla naplno až když jsem se vrátil zase na turistický chodník. Cestou dolů jsem vyzvednul mou lenošnou rodinku v chatě a v lijavci cestou k autu jsme řešili otázku, zda je potřeba pravidelně promokonout a promrznout, anebo zda je lépe se těchto radovánek zříci. Dále jsme si rozhodli, že si do obýváku pořídíme do každého rohu jedny kamna, protože na kamnech se nesmí šetřit. Žena navrhovala, že bychom také mohli podpálit Národní divadlo, což jsem odmítl, protože bysme to my, brňáci, těm pražákům zas museli zaplatit, jako tehdá, když si zapomněli dát deklík na metro. Závěrem si myslím, že z psychického hlediska je báječné, pokud si aspoň občas člověk pozmění svůj žebříček hodnot a sezná, že mnohem důležitější než hromada peněz a veselé trio japonských osmnáctek je mít spálu ve vaně horké vody.

parkoviště - chata: 1 h (cepr)
chata – hřeben: 1,5 h (cepr)
hřeben - vrchol: 15 min (turista)

Viz mapka

Chata/ubytování

Na vrcholu se nenachází chata.

S kočárkem

Vrchol není přístupný pro kočárky.

Výhledy

Z vrcholu jsou výhledy.

Lanovka

Na vrchol nevede lanovka.

Vybavení

K výstupu není potřeba žádné speciální vybavení.

Přístupnost

Vrchol je volně přístupný.

Trasy v okolí

Trasy poskytuje SvetOutdooru.cz