Pik Lenina (7134 m n.m., Pamír)

O vrcholu Pik Lenina

Tádžikistán

Celkem 1x zapsáno na Vrcholovce. Vrchol Pik Lenina zde přidal Milan "Hojší" Průžek a informace doplnili Milan "Hojší" Průžek a Martin Matějka.

Pik Lenina je součástí výzvy: Sněžný leopard

Pik Lenina (česky též Leninův štít, kyrgyzsky Ленин Чокусу - Lenin Čokosu; rusky пик Ленина - pik Lenina; tádžicky қуллаи Абӯалӣ ибни Сино - doslova „vrchol Avicenny“) je s výškou 7134 metrů nad mořem nejvyšší vrchol Zaalajského hřbetu a druhý nejvyšší vrchol v bývalé sovětské části pohoří Pamír. Leží na hranici mezi Tádžikistánem a Kyrgyzstánem a v obou zemích je druhým nejvyšším vrcholem.

Vrchol byl objeven expedicí Alexeje Pavloviče Fedčenka v roce 1871 a pojmenován jako pik Kaufman po prvním generálním guvernérovi ruského Turkestánu, Konstantinu Petrovičovi Kaufmanovi, který expedici na území Turkestánu umožnil. Po úspěšném prvovýstupu v roce 1928 byl vrchol přejmenován po Vladimiru Iljiči Leninovi na dodnes nejužívanější název pik Lenina. V Tádžikistánu byl vrchol znovu přejmenován v roce 2006 a je oficiálně pojmenován Qullai Abuali ibni Sino, tedy „vrchol Avicenny“,což odpovídá českému standardizovanému exonymu štít Avicenny. Podle některých zdrojů je vrchol nazýván též kyrgyzským jménem Ačik-Taš.

Vrchol byl poprvé prostoupen 25. září 1928 Erwinem Schneiderem, Eugenem Allweinem a Karlem Wienem. Jejich výstup byl součástí společné expedice sovětské Akademie věd, německého Notgemeinschaft der deutschen Wissenschaft a německo-rakouského Alpenvereinu. Tato expedice podrobně prozkoumala Zaalajský a Zulumartský hřbet, oblast Fedčenkova ledovce a objevila nejvyšší vrchol Tádžikistánu, dnešní Qullai Ismoili Somoni, tehdy pik Garmo.[1][6] Výstup na pik Lenina byl veden z jihu po ledovci Velká Saukdara do sedla Krilenko a odtud po východním hřebenu na vrchol. V té době šlo o nejvyšší vystoupený vrchol (nikoli však absolutní výškový rekord). Dnes je tento výstup hodnocen stupněm 5A ruské stupnice obtížnosti, nicméně vzhledem ke své odlehlosti a nedostupnosti je tato výstupová trasa využívána jen zřídka.

Dnešní normální výstupová trasa ze severu přes vrchol Razdělnaja byla poprvé prostoupena v roce 1954 V. Kovaljevem, P. Karpovem, E. Nagelem, V. Naryškinem a V. Nozdrjuchinovou. Patří k technicky nejsnazším výstupovým trasám na sedmitisícový vrchol, díky čemuž je značně populární. V ruské stupnici obtížnosti, která posuzuje kromě technické obtížnosti výstupu také nadmořskou výšku, jde o stupeň 5A. Na vrchol vede celkově kolem dvaceti různých výstupových tras.

Prvním Čechem na vrcholu byl v roce 1961 Josef Sekyra. Ve své době šlo o československý výškový rekord.

Chata/ubytování

Na vrcholu se nenachází chata.

S kočárkem

Vrchol není přístupný pro kočárky.

Výhledy

Z vrcholu jsou výhledy.

Lanovka

Na vrchol nevede lanovka.

Vybavení

K výstupu je potřeba speciální vybavení.

Přístupnost

Vrchol je volně přístupný.